Zobrazit menu2008 Jižní Pacifik, Vanuatu
Vanuatu je pěkně členité souostroví mezi Novou Kaledonií a Fidži, asi 1 600km od pobřeží Austrálie. Okolo osmdesáti ostrovů je obydlených a mluví se na nich hodně přes stovkou původních jazyků. Spousta jazyků znamená taky spoustu rozdílných zvyků a tradic a stylů života. A protože naprostá většina populace žije ve vesničkách, které se desítky let moc nezměnily, je to kout světa opravdu hodně jiný v porovnání s tím našim.
Na Vanuatu jsem se vypravil na konci roku 2008 v průběhu doby, kdy jsem žil na Wallisu. Měl jsem nějaké kontakty na misie na různých ostrovech a měsíc času na to je všechny, nebo aspoň některé, prozkoumat. Asi týden jsem strávil na Efaté, hlavním ostrově celého státu. Přesněji to bylo v Montmartre a v Lololima, dvou misijních školách pár kilometrů za Port Vila ... a to už je docela hodně v divočině. Především Lololima ... za okny prales, sto metrů od misie neskutečně nádherné azurové vodopády uprostřed džungle. Okolo teče řeka plná krevet a těžko kdy budu jíst čerstvější, než jsem jedl tam. K tomu všemu tucet mladých kluků v mém věku z celého Vanuatu, kteří se tu připravují na vstup do semináře. Že by ráj na zemi? Možná ... každopádně každý den jíme to samé: vařený maniok a papáju ... a antimalarika. Ale to k tomu patří. Z Lololimy se vracím do "civilizace" do Montmartre. S řádovými bratry, kteří misijní školu vedou, je veselo. Jeden mě bere na cestu kolem ostrova, samozřejmě autem. Efaté se nedá obejít za den pěšky, jako Wallis. Sobotní večer patří společnému posezení a kavě. Musím uznat, že vanuatská kava je ta nejlepší.
Na nějakých deset dní jsem se přesunul na Tanna na misii ve Lowanatom. Tady jsme poslední výspa elektrifikace, takže máme proud, ale ještě lepší je, že dvacet metrů ode dveří máme tropický korálový útes ... a můj průvodce bratr Antonio se v něm vyzná perfektně. Jídlo je o něco pestřejší, než v Lololima, ale padá nám do něj vulkanický popel z místní sopky. Mount Yassur o sobě dává vědět i z druhého konce ostrova a tak jsem ho jeden den navštívil. I na údajně nejnižší stupeň aktivity to byla nádherná podívaná. Další den jdeme s Antoniem na misi v Lamlu a v Imaru do centra ostrova. Je třeba projít skrz prales, po uzoučkých cestičkách, přes bambusové vesničky. Jdeme bosky, je to příjemnější, než v botách. Zvláštní pocit … jako by se tu zastavil čas. Možná proto, že mu tady bylo dobře. Čas ... tehdy jsem netušil, že se sem za čas pěti let vrátím na misie, abych pro místní děti pracoval jako učitel informatiky. Život je plný překvapení, není-liž pravda?
Poslední ostrov mého vanuatského putování po misiích byl Espiritu Santo. Postarala se o mě komunita sester maristek (SMSM), které mají školu v Saint Michèle kus cesty za Luganvile. Při té příležitosti jsem navštívil i Fanafo, vesnici Jimmyho Stevense v centru ostrova. I po letech tu pořád vlaje jeho vlajka a prochází se tu, zcela hrdě, chlapi bez veškerého oblečené, jen v nambas. Tady jsme prostě v "brousse", jak se tu tomu říká. Jen tak pro pocit jsem se nechal přemluvit na potápění v Million Dolar Beach, kde Američané za války neúmyslně vytvořili umělý útes z použité vojenské techniky vyhozené do moře. Pěkná podívaná. Americké zbraně jsou nebezpečné i po šedesáti letech ... na pláži jsem si rozřízl palec na noze o ostrý kus nějakého vojenského harampádí. Ještě že jedna ze sester je lékařka a dala mi ho zase dohromady. Po týdnu se se sestrami s těžkým srdcem loučím ... a zároveň i s celým Vanuatu. Některá přátelství, která jsem zde navázal, přetrvají roky a nadlouho ovlivní můj život.
Tanna: Lowanatom, Lamlu
Další fotografie a videa z cest naleznete
v mé fotogaleriia na stránce videí.
Efate: Montmartre, Lololima
Espiritu Santo: Saint Michèle
