2016 Bolívie
Délka pobytu: 2,5 měsíců
Bolívie je syrová země. Ve všech významech toho slova. Jedna věc je cestovat tudy jako turista. Docela jiná je zažít si zemi z první ruky, z pozice každodenního života. A protože tahle země učarovala mému mladšímu bratrovi, tu druhou možnost dostávám na pár měsíců začátkem roku 2016 u něj v Cochabambě. Poprvé v Jižní Americe … poprvé piji čaj z koky a poprvé ji žvýkám … poprvé se dostávám nad pět tisíc metrů … poprvé zkouším chichu a poprvé jím morče … poprvé praktikuji své roky zapomenuté dva semestry španělštiny … poprvé vidím dinosauří stopy a procházím opravdovou nekonečnou pouští … poprvé tohle a poprvé tamto. Jižní Amerika je barvitá … čaj z koky příjemně posiluje a její žvýkání ještě více … ani v pěti tisících a řídkém vzduchu se mi hlava netočí, což mě zklamalo (může prý za to má na červené krvinky bohatá krev) … chicha je dobrá věc, hlavně pokud je dělaná doma, morče jakbysmet … se španělštinou jsem se nakonec pobil, i když to chvíli trvalo … stopy dinosaurů mi připomněly moji starou zálibu v přírodní historii a procházení nekonečnou Atacamou mi zase připomnělo můj starý sen. Zkušenosti jdou za sebou jako korálky na růžencích, které staré paní potichu odříkávají v místních kostelích. Potkávám dobré lidi, potkávám lidi, které bych už potkat nechtěl. Tak jako všude. A jako všude je těch prvních více. A to je dobře. Co by bylo z nádherné země s životem překypujícími džunglemi, strohými náhorními plošinami, a kondory letícími čistě modrou oblohou, bez lidí, na které člověk bude rád vzpomínat?
Bolívie je syrová země. Ve všech významech toho slova. Jedna věc je cestovat tudy jako turista. Docela jiná je zažít si zemi z první ruky, z pozice každodenního života. A protože tahle země učarovala mému mladšímu bratrovi, tu druhou možnost dostávám na pár měsíců začátkem roku 2016 u něj v Cochabambě. Poprvé v Jižní Americe … poprvé piji čaj z koky a poprvé ji žvýkám … poprvé se dostávám nad pět tisíc metrů … poprvé zkouším chichu a poprvé jím morče … poprvé praktikuji své roky zapomenuté dva semestry španělštiny … poprvé vidím dinosauří stopy a procházím opravdovou nekonečnou pouští … poprvé tohle a poprvé tamto. Jižní Amerika je barvitá … čaj z koky příjemně posiluje a její žvýkání ještě více … ani v pěti tisících a řídkém vzduchu se mi hlava netočí, což mě zklamalo (může prý za to má na červené krvinky bohatá krev) … chicha je dobrá věc, hlavně pokud je dělaná doma, morče jakbysmet … se španělštinou jsem se nakonec pobil, i když to chvíli trvalo … stopy dinosaurů mi připomněly moji starou zálibu v přírodní historii a procházení nekonečnou Atacamou mi zase připomnělo můj starý sen. Zkušenosti jdou za sebou jako korálky na růžencích, které staré paní potichu odříkávají v místních kostelích. Potkávám dobré lidi, potkávám lidi, které bych už potkat nechtěl. Tak jako všude. A jako všude je těch prvních více. A to je dobře. Co by bylo z nádherné země s životem překypujícími džunglemi, strohými náhorními plošinami, a kondory letícími čistě modrou oblohou, bez lidí, na které člověk bude rád vzpomínat?
Další fotografie a videa z cest naleznete
v mé fotogaleriia na stránce videí.
Doporučené video | Více na mém kanálu YouTube
2013-05-25 Večerní cesta na misii | Evening on Lowanatom mission
Mata'utu - Katoaga | Den Teritoria | Territory Day | Wallis