Zobrazit menu2016 Filipíny
Slýchávám "Filipíny jsou skvělá země! Byl jsem tam před rokem.", "Lidé jsou na Filipínách pořád usměvaví a přátelští. Byl jsem tam měsíc a moc jsem si to užil.", "Skvělé jídlo, úžasná příroda. Právě jsem se odtamtud vrátil." Jihovýchodní Asie je teď populární a vypadá to, že na Filipínách byl už úplně každý. Tedy mimo mě. V roce 2015 jsem se po cyklonu Pam na ostrově Tanna seznámil s několika humanitárními pracovníky z Filipín, z Leyté, kteří k nám přijeli pomoci nám s následky cyklonu. Dva roky před tím super-tajfun Haiyan zničil jejich vlastní ostrov a tak byla jejich pomoc nám velice symbolická. Přesně rok po tomto setkání sedím v letadle a letím se za nimi podívat do "země, kde už byl snad každý".
Ať mi kdo chce tvrdí, že Filipíny jsou velká země. Od samého počátku mám dojem, že je tu všechno malinké. Lidé, domy i dopravní prostředky. Při cestách po městě se se se svými téměř dvěma metry uvnitř všech těch jeepneyů, tricyklů a pedicabů krčím jako paragraf pro legraci místním. Ti sedí důstojně se svými malými postavami na malých sedátkách a nebouchají hlavou o střechu, jako já. Filipínci vůbec málo rádi chodí pěšky a vyhýbají se tomu oceněníhodnou genialitou. Mám dojem, že by v tom mohli přebrat pomyslné první místo po Wallisanech. Když mě stísněné dopravní prostředky omrzí, projedu se na venkově na vodním buvolovi. Jeho výhodou je, že nemá nízkou střechu.
Čas trávím hlavně v Taclobanu. Je v části Leyte, mluvící warajštinou. Těch pár slov, které pochytím, nápadně připomíná slovní základy z wallisštiny a malgaštiny. Austronéské jazyky jsou si tak podobné. Škoda, že nemám víc času tenhle jazyk lépe prostudovat. Třeba někdy příště.
Leyte není zrovna turisticky proslulá část Filipín a tak je to tady autentičtější, neotřelejší … a hotely jsou dražší. Ale ta autentičnost stojí za to. A ještě více na venkově, třeba v Hinunagan. Moře neskutečných odstínů, džungle, ostrůvky na obzoru a hvězdné nebe nepokažené světly města. Na ty ostrůvky na obzoru – San Pablo a San Pedro – si vyjedeme na výlet. Připomíná to víkendové výlety na ostrůvky v laguně Wallisu na opačné straně Pacifiku. Ostrovní národy mají přece jen příjemné zvyky. S přáteli si dáváme k obědu čerstvě vylovené ježovky. Syrové. Další položka v seznamu bizarních stvoření, která jsem kdy jedl. Do něj brzy přibývá i balot – vařené vejce se zárodkem kachny. Mí filipínští přátelé si nemohou odpustit tento obvyklý žertík. Vypadá to, že se místní rádi baví zkoprnělostí bílých nad takovým jídlem. Snědl jsem jej důstojně a chutnalo mi. Neřekl jsem jim, že jsem trénovaný. Půl roku předtím na Ambrymu (Vanuatu) dostal k jídlu stejně pokročilé, ale dvakrát tak velké vejce tabona.
Návštěva známých v Cebu City. Městská kultura je na Filipínách každopádně bláznivá. Muzika, karaoke, videoke, 7-Eleven a mí přátelé smějící se mé zjevné neschopnosti rozlišit v kolemjdoucích mimo muže a ženy i další, obskurnější, pohlaví. Silný pocit kulturní podivnosti. Asi se není čemu divit, když se tu setkávají vlivy místní, evropské, americké a asijské. I katolicismus tady prošel spletitou cestou přes vlivy místní a španělské kultury. Pro evropského katolíka velice barvitý mix. Spousta soch svatých v kostelích připomíná latinskou Ameriku, nebo právě Španělsko. Někde je možné před kostelem potkat dámy prodávající barevné svíčky. Kdo si od nich koupí, tomu zatančí a přidají pár modliteb.
Zpátky do Taclobanu a trochu dále do vnitrozemí, do Burauen. Milé městečko, které na turistických mapách člověk určitě nenajde. Kolem dokola rýžoviště a úžasné džunglí porostlé kopce. A v sobotu kohoutí zápasy. Ty jsem viděl už na Madagaskaru, kde mají velkou tradici. Ty filipínské jsou ale podstatně rychlejší a smrtelnější. Docela jiná liga. Večer bude rozhodně v polovině místních rodin kuřecí polévka. A zase zpátky do Taclobanu. Strýček Alan tam také chová kohouty na zápasy. Podle svých slov docela dobré. Mimo to ale dělá i tubu, a tu rozhodně ne jen "docela dobrou". A adobo, a pancit, a tocino, a ... Za nejlepším jídlem je zbytečné chodit do drahých restaurací. To člověk najde v rodinách ve čtvrtích na předměstí.
Až pojedete na Filipíny, do "země, kde už každý byl", zkuste namísto pláží a turistických atrakcí trávit více času s místními lidmi. Možná s nimi objevíte zemi, o které vám ostatní neřekli.
Další fotografie a videa z cest naleznete
v mé fotogaleriia na stránce videí.
