In English  En français


2016 Filipíny


Délka pobytu: 16 dní

Slýchávám "Filipíny jsou skvělá země! Byl jsem tam před rokem.", "Lidé jsou na Filipínách pořád usměvaví a přátelští. Byl jsem tam měsíc a moc jsem si to užil.", "Skvělé jídlo, úžasná příroda. Právě jsem se odtamtud vrátil." Jihovýchodní Asie je teď populární a vypadá to, že na Filipínách byl už úplně každý. Tedy mimo mě. V roce 2015 jsem se po cyklonu Pam na ostrově Tanna seznámil s několika humanitárními pracovníky z Filipín, z Leyté, kteří k nám přijeli pomoci nám s následky cyklonu. Dva roky před tím super-tajfun Haiyan zničil jejich vlastní ostrov a tak byla jejich pomoc nám velice symbolická. Přesně rok po tomto setkání sedím v letadle a letím se za nimi podívat do "země, kde už byl snad každý".

Ať mi kdo chce tvrdí, že Filipíny jsou velká země. Od samého počátku mám dojem, že je tu všechno malinké. Lidé, domy i dopravní prostředky. Při cestách po městě se se se svými téměř dvěma metry uvnitř všech těch jeepneyů, tricyklů a pedicabů krčím jako paragraf pro legraci místním. Ti sedí důstojně se svými malými postavami na malých sedátkách a nebouchají hlavou o střechu, jako já. Filipínci vůbec málo rádi chodí pěšky a vyhýbají se tomu oceněníhodnou genialitou. Mám dojem, že by v tom mohli přebrat pomyslné první místo po Wallisanech. Když mě stísněné dopravní prostředky omrzí, projedu se na venkově na vodním buvolovi. Jeho výhodou je, že nemá nízkou střechu.

Čas trávím hlavně v Taclobanu. Je v části Leyte, mluvící warajštinou. Těch pár slov, které pochytím, nápadně připomíná slovní základy z wallisštiny a malgaštiny. Austronéské jazyky jsou si tak podobné. Škoda, že nemám víc času tenhle jazyk lépe prostudovat. Třeba někdy příště.

Leyte není zrovna turisticky proslulá část Filipín a tak je to tady autentičtější, neotřelejší … a hotely jsou dražší. Ale ta autentičnost stojí za to. A ještě více na venkově, třeba v Hinunagan. Moře neskutečných odstínů, džungle, ostrůvky na obzoru a hvězdné nebe nepokažené světly města. Na ty ostrůvky na obzoru – San Pablo a San Pedro – si vyjedeme na výlet. Připomíná to víkendové výlety na ostrůvky v laguně Wallisu na opačné straně Pacifiku. Ostrovní národy mají přece jen příjemné zvyky. S přáteli si dáváme k obědu čerstvě vylovené ježovky. Syrové. Další položka v seznamu bizarních stvoření, která jsem kdy jedl. Do něj brzy přibývá i balot – vařené vejce se zárodkem kachny. Mí filipínští přátelé si nemohou odpustit tento obvyklý žertík. Vypadá to, že se místní rádi baví zkoprnělostí bílých nad takovým jídlem. Snědl jsem jej důstojně a chutnalo mi. Neřekl jsem jim, že jsem trénovaný. Půl roku předtím na Ambrymu (Vanuatu) dostal k jídlu stejně pokročilé, ale dvakrát tak velké vejce tabona.

Návštěva známých v Cebu City. Městská kultura je na Filipínách každopádně bláznivá. Muzika, karaoke, videoke, 7-Eleven a mí přátelé smějící se mé zjevné neschopnosti rozlišit v kolemjdoucích mimo muže a ženy i další, obskurnější, pohlaví. Silný pocit kulturní podivnosti. Asi se není čemu divit, když se tu setkávají vlivy místní, evropské, americké a asijské. I katolicismus tady prošel spletitou cestou přes vlivy místní a španělské kultury. Pro evropského katolíka velice barvitý mix. Spousta soch svatých v kostelích připomíná latinskou Ameriku, nebo právě Španělsko. Někde je možné před kostelem potkat dámy prodávající barevné svíčky. Kdo si od nich koupí, tomu zatančí a přidají pár modliteb.

Zpátky do Taclobanu a trochu dále do vnitrozemí, do Burauen. Milé městečko, které na turistických mapách člověk určitě nenajde. Kolem dokola rýžoviště a úžasné džunglí porostlé kopce. A v sobotu kohoutí zápasy. Ty jsem viděl už na Madagaskaru, kde mají velkou tradici. Ty filipínské jsou ale podstatně rychlejší a smrtelnější. Docela jiná liga. Večer bude rozhodně v polovině místních rodin kuřecí polévka. A zase zpátky do Taclobanu. Strýček Alan tam také chová kohouty na zápasy. Podle svých slov docela dobré. Mimo to ale dělá i tubu, a tu rozhodně ne jen "docela dobrou". A adobo, a pancit, a tocino, a ... Za nejlepším jídlem je zbytečné chodit do drahých restaurací. To člověk najde v rodinách ve čtvrtích na předměstí.

Až pojedete na Filipíny, do "země, kde už každý byl", zkuste namísto pláží a turistických atrakcí trávit více času s místními lidmi. Možná s nimi objevíte zemi, o které vám ostatní neřekli.

Další fotografie a videa z cest naleznete
v mé fotogaleriia na stránce videí.


2016 Philippines 000
2016 Philippines 001
2016 Philippines 002
2016 Philippines 003
2016 Philippines 004
2016 Philippines 005
2016 Philippines 006
2016 Philippines 007
2016 Philippines 008
2016 Philippines 009
2016 Philippines 010
2016 Philippines 011
2016 Philippines 012
2016 Philippines 013
2016 Philippines 014
2016 Philippines 015
2016 Philippines 016
2016 Philippines 017
2016 Philippines 018
2016 Philippines 020
2016 Philippines 021
2016 Philippines 022
2016 Philippines 023
2016 Philippines 024
2016 Philippines 025
2016 Philippines 026
2016 Philippines 027
2016 Philippines 028
2016 Philippines 029
2016 Philippines 030
2016 Philippines 031
2016 Philippines 032
2016 Philippines 033
2016 Philippines 034
2016 Philippines 035
2016 Philippines 036
2016 Philippines 037
2016 Philippines 038
2016 Philippines 039
2016 Philippines 040
2016 Philippines 041
2016 Philippines 042
2016 Philippines 043
2016 Philippines 044
2016 Philippines 045
2016 Philippines 046
2016 Philippines 047
2016 Philippines 048
2016 Philippines 049
2016 Philippines 050
2016 Philippines 051
2016 Philippines 019
2016 Philippines 052
2016 Philippines 053
2016 Philippines 054
2016 Philippines 055
2016 Philippines 056
2016 Philippines 057
2016 Philippines 058
2016 Philippines 059
2016 Philippines 060
2016 Philippines 061

Tanna