Zobrazit menu
2015 Vanuatu, Pentecost
Prší a já sedím doma v Česku. Poslouchám Vetleng. Mám dojem, že za ty roky života po celém světě jsem se stal přeborníkem v poslouchání hudebních skupin, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Vetleng je pralesní hudební skupina z Pentecost, ze severního Vanuatu. Hrají dobře. A obracejí moje myšlenky o půl roku nazpět.
Na Pentecost mám přátele už dobrých sedm let. Od doby, kdy jsem žil na Wallisu a Futuně. A od té doby se mi tam také ne a ne podařit dostat. Nakonec se na mě usmívá štěstí na konci roku 2015. Odlétám z Tanny na jihu Vanuatu. Dvoumotoráček Twin Otter mě nese přes půltuctu ostrovů a ostrůvků až se konečně pohodlně usazuje letištní ploše v Lonorore. Po chvíli nacházím svého jmenovce Dominika z rodiny mé kamarádky sestry misionářky. Sedáme si na korbu jeepu a jedeme po pobřeží dvě desítky kilometrů k misii v Melsisi a pak nahoru do strmých kopců, kterými je Pentecost proslulý. Je sucho a tak je cesta sjízdná. Na jejím konci mě čeká úhledná, v džungli utopená bambusová vesnička a otevřená náruč Chanela a Monique, rodičů mé kamarádky. Díky nim a Dominikovi … aby si nás nepletli, dostal jsem já místní jméno Tabisal … budu na tenhle zapadlý kout Vanuatu ještě dlouho vzpomínat. Vyhražené dva týdny ubíhají jako voda. Jídáme taro na všechny možné způsoby, zvláštní druhy místní zeleniny a Dominik mi chytá k jídlu „jedlý" druh místního gekona. Já po chvílích učím jeho sestru práci na počítači … dokud tomu mému nedojde baterie. Ještě že sousedka má solární panely a když je hezky, můžu dobíjet. Táta Chanel mě bere pracovat na pole i na dlouhé vycházky přes ostrá údolí a příkré svahy, ke krystalicky čirým potokům skrytým hluboko v džungli a každý večer do nakamalu. Tady, na Pentecost, má kava své opravdové kořeny. Připravuje se a konzumuje docela jinak, než na Tanna. V jazyce melsisi jí říkají „sini" a je silná. Staří i mladí muži v nakamalu mě zasvěcují do místního života a mě baví každý večer sledovat rozdíly a podobnosti v životě a myšlení mezi zdejšími lidmi a těmi na Tanna. Vyprávějí mi místní zkazky naplněné duchy a magií a já pro ně na oplátku doluji tajemné příběhy, které jsem slýchával od své prababičky … nacházíme v nich i přes vzdálenost leccos podobného. Učím se základy místního jazyka a spát do bambusové chatrče se vracívám vždy až pozdě v noci. Každý den je něčím zvláštní a přitom všechny ubíhají klidným a vyrovnaným tempem vesnického života. V tom rytmu je velká moudrost, kterou jsme my z „velkého světa" už často zapomněli.
Další fotografie a videa z cest naleznete
v mé fotogaleriia na stránce videí.
