Prší a já sedím doma v České republice. Poslouchám kapelu Vetleng. Mám dojem, že po všech těch letech života po celém světě jsem se stal expertem na poslech hudebních skupin, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Vetleng je pralesní hudební skupina z Pentecostu na severu Vanuatu. Hrají dobře. A vracejí mě v myšlenkách o půl roku zpátky.
Je to už dobrých sedm let, co mám přátele na ostrově Pentecost na Vanuatu. Od té doby, co jsem žil na ostrově Wallis a Futuna. A od té doby jsem se tam nemohl dostat. Konečně na konci roku 2015 přichází moje šance. Opouštím jižní Vanuatu a Tannu. Malý Twin Otter mě převeze přes půl tuctu ostrovů, až nakonec přistane na přistávací dráze v Lonorore. Po chvíli hledání se mi podaří najít svého jmenovce Dominika z rodiny jedné z mých kamarádek, sestry misionářky. Nasedáme do džípu a jedeme asi dvacet kilometrů podél pobřeží směrem k misii Melsisi a pak do strmých kopců, kterými jsou Letnice proslulé. Počasí je suché, takže cesta je sjízdná. Na konci mě čeká úhledná bambusová vesnice ztracená v džungli a otevřená náruč Chanel a Monique, rodičů mého přítele. Díky jim a Dominikovi … jen aby nedošlo k mýlce, dostal jsem místní jméno Tabisal … Na tento odlehlý kout Vanuatu budu dlouho vzpomínat. Dva týdny, které jsem si naplánoval na pobyt, rychle uběhnou. Jíme taro připravené na nejrůznější způsoby, podivnou místní zeleninu a Dominik pro mě chytá místní “jedlý” druh gekona. Čas od času učím jeho sestru základům práce s počítačem… alespoň do té doby, než se mi vybije baterie v notebooku. Naštěstí má jejich sousedka na chatě solární panely, takže když svítí slunce, můžeme dobíjet. Táta Chanel mě bere na práci na pole a na dlouhé procházky úzkými údolími a strmými svahy, ke křišťálově čistým potokům ukrytým hluboko v džungli a každý večer do Nakamalu. Tady, na Letnicích, má kava své pravé kořeny. Připravuje se a konzumuje úplně jinak než na Tanně. V jazyce Melsisi se jí říká “sini” a je silná. Starší a mladí muži v Nakamalu mě seznamují s místním životem a já rád porovnávám rozdíly a podobnosti v životě a mentalitě místních obyvatel a lidí na Tanně. Vyprávějí mi místní příběhy plné strašidel a magie a já na oplátku vyhrabu z paměti staré příběhy své prababičky… navzdory geografické vzdálenosti nacházíme v obou mnoho podobností. Učím se základy místního jazyka, a když se vracím do své bambusové chýše spát, je vždy pozdě v noci. Každý den je něčím zvláštní, i když všechny plynou v klidném a vyrovnaném tempu vesnického života. A v tomto tempu je velká moudrost. Moudrost, na kterou jsme my, lidé z “velkého světa”, většinou zapomněli.