Na začátku roku 2005 jsem se prostřednictvím programu Comenius seznámil se třemi půvabnými dámami z Irska. Výsledkem bylo, že jsem v rekordním čase dokončil zkoušky letního semestru na univerzitě a pak už jen zbývalo sbalit se a … jedu objevovat Smaragdový ostrov. Většinu času jsem strávila v turisticky atraktivním, ale velmi pěkném městě Galway na západním pobřeží. Pracoval jsem v hotelu Garveys Inn na Eyre Square jako noční recepční (a někdy i jako “noční barman”, když měli lidé příliš velkou žízeň). Jako v každé irské hospodě to byla zábava, i když jeden z šéfů měl utkvělou představu, že moje angličtina je příliš špatná, protože jsem mu (a jen jemu) nerozuměl. To z jeho strany nebylo příliš fér, protože jeho angličtina byla silně poznamenána přízvukem odněkud ze Sliga, který byl naprosto nesrozumitelný. Každopádně když jsem se o dva roky později vrátil do Galway, když jsem studoval v Dublinu, setkali jsme se znovu a na ty časy jsme vzpomínali jen s úsměvem.
Jako by nestačily noční směny, přes den jsem pracoval jako webdesigner pro Golden Egg Productions. Na spánek nebylo moc času. Přitom jsem stihl absolvovat spoustu příjemných procházek po krásné galwayské promenádě, pravidelně navštěvovat galwayskou katedrálu, procházet se kolem jezera Corrib a podniknout několik výletů do Connemary a na Aranské ostrovy. Na úplný závěr jsem se jako třešničku na dortu přesunul z Irska do Severního Irska a strávil posledních pár dní s přáteli v Omaghu (a díky Hughovi se také naučil chutnat Guinness).
