Někdy se vydáte na výlet, který trvá jen několik dní. To nutně neznamená, že tyto krátké pobyty jsou méně zajímavé. Právě na několikadenním výletě jsem často zažil setkání, která mě nakonec přivedla k mnohem většímu dobrodružství …
2014 Jižní Korea, Soul, Inčchon
Mým úplně prvním výletem na asijský kontinent byl dvoudenní tranzit v Incheonu. Za tuto krátkou dobu jsem stihl podniknout dva výlety po městě, navštívit památník incheonské invaze z korejské války a ocenit korejskou kuchyni. Více se uvidí jindy … ale spíše na venkově. Korejci jsou zdatní stavitelé mrakodrapů, ale já nejsem milovníkem betonové džungle.
2012 Belgie, Tremelo, Saint Damiende de Veuster
O tom, co pro mě otec Damien znamená, jsem psal na jiném místě. Jednou bych se rád podíval na Molokai, kde žil a kde zemřel ve službě lidem s Hansenovou chorobou. Místo toho, abych snil o tom, že se dostanu na druhý konec světa, vydal jsem se za dostupnějším cílem. Z Paříže, kde jsem studoval, jsem se vydal do Lovaně. Odtud jsem se vydal na pěší pouť… ve stejných botách, v jakých jsem šel do Santiaga Compostely… do Tremelo, vesnice, kde se otec Damien narodil.
2011 Španělsko, Madris, Světové dny mládeže
Světové dny mládeže jsem vynechal dvakrát. Poprvé jsem byl v Irsku, podruhé na ostrově Wallis v jižním Pacifiku. V roce 2011 se Světové dny mládeže naštěstí konaly v Madridu, jen kousek od Paříže, kde jsem v té době studoval. Do Španělska jsem nejel sám. Společně s kamarádkou Debrice jsme jely se skupinou našich mladých lidí z misijní rodiny Donum Dei. Celý týden byl velmi intenzivní a bohatý a vyvrcholil víkendem v Cuatro Vientos za přítomnosti Svatého otce Benedikta XVI. Pro mě to byl nejen hluboký duchovní zážitek, ale také zlomový bod pro můj další život. Mezi obrovským množstvím mladých lidí v Cuatro Vientos jsem “náhodou” potkal jedinou skupinu sedmi poutníků z Vanuatu. Byl mezi nimi i kněz z misie v Lowanatomu, kterého jsem navštívil v roce 2008 a s nímž jsem od té doby v kontaktu. Výsledkem tohoto setkání bylo, že jsem po ukončení doktorského studia v Paříži odešel pracovat jako učitel informatiky do této misie v Tichomoří.
2011 Španělsko, San Sebastian
Během doktorandského studia jsem pracoval na části svého výzkumu s Ramónem Morenem ze Španělska (Baskicko) na Universidad del País Vasco v San Sebastiánu. Mezinárodní vědeckou spolupráci je třeba posílit, a tak jsme se spolu s Ting, kolegyní z mé laboratoře, vydali na několik dní za Ramónem. Oficiální část společného výzkumu a prezentace proběhly hladce a po zbytek času se Ramón ukázal jako vynikající průvodce, díky němuž jsme se snadno přesvědčili, že Baskicko je nejlepší částí Španělska. Koneckonců, kde jsou přátelé, tam je vždycky dobře.
Během výletu do Vittorie jsem pocítil trochu nostalgie. Před pěti lety jsme odtud začínali Camino de Santiago. Dokonce jsem na chodníku našel několik žlutých mušlí a zatoužil jsem vzít batoh a jít do Santiaga znovu…
2009 Itálie, Řím
Můj bratr se jmenuje Damián, podle otce Damiána de Veuster, a pro něj i pro mě je tento misionář z Molokai, ostrova malomocných, příkladem života. Když koncem roku 2009 došlo k jeho kanonizaci v Římě, bylo naprosto nemožné, abychom si takovou příležitost nechali ujít.
2008 Itálie, Lombardie
Na naší pouti do Santiaga jsme se setkali s mnoha lidmi. Některá přátelství trvají už léta… jako například s Mariem a Angelou z Itálie. Dva roky po Caminu mě pozvali do Rezzata. To mi dalo příležitost nejen znovu se setkat s tímto milým párem, ale také objevit tento kout Itálie, který jsem nikdy předtím nenavštívil. A protože Mario je vášnivý horolezec, vylezli jsme spolu na několik krásných míst v Dolomitech.
Mnohokrát od roku 2004 - Itálie, Carmagnola, Casa Fratelli Maristi
Začalo to mou první krátkou cestou do Itálie v roce 2004, do domu bratří maristů v Carmagnole nedaleko Turína. V té době jsem neuměl ani slovo italsky a jen díky vskutku otcovské péči bratra Giuseppeho jsem za něco málo přes dva týdny získal slušné základy jazyka. Poté mě bratr Enrico nemilosrdně vrhl do vod klasické italštiny: “Divina Commedia”, “I Promessi Sposi”,… a kupodivu jsem se neutopil. Jinému z bratrů jsem zase pomáhal s informatikou a pokročilou editací textů… v té době mu bylo 92 let. Uvědomil jsem si, jak se mýlí lidé, kteří posuzují druhé podle čísla roku jejich narození. Dům bratří maristů v Carmagnole se stal jedním z míst, kam se na svých cestách vracím nejčastěji. Žijí tam jedni z nejlepších a nejmoudřejších přátel, jaké jsem kdy poznal, jejichž průměrný věk přesahuje osmdesát let… ale kteří mají tu nejmladší duši.
