Jen dva týdny po návratu z Tichomoří jsem si opět balil kufry. Můj “sabatický rok” byl v plném proudu a bylo důležité neztrácet čas. Měl jsem pro sebe dva měsíce v Giuglianu v Kampánii na Istituto Maristi, škole Kongregace bratří maristů. Mým cílem bylo poznat jejich život a práci pro mladé lidi… a zjistit, zda by to mohl být program pro zbytek mého života.
Dva měsíce jsem sdílel život komunity bratří a pracoval s nimi co nejvíce ve škole a také poměrně dost v mimoškolních aktivitách s místní mládeží. Komunita byla mladá, dynamická a velmi milá. Moje italština se v každodenním kontaktu s mladými lidmi obohatila o pár slov s neobvyklým neapolským přízvukem. Naučila jsem se hodně o sobě, o výchově a vzdělávání a o tom, že škola nejsou jen hodiny ve třídě. A kdo by si pomyslel, že o čtyři roky později tyto zkušenosti zúročím na druhém konci světa?
