Poslední část mého tichomořského dobrodružství mě čekala v Nové Kaledonii. Tam mě vyzvedl bratr Kapeliele, se kterým jsem strávil nějaký čas ve Valais. Jestli někde přežil skutečný Divoký západ, pak je to právě v Nové Kaledonii. Obrovský kus země, pár lidí rozesetých na něm, dobytek, těžba, “bílí muži”, Kanakové… a nádherná příroda. A bratr Kapeliele udělal všechno pro to, aby se mi tento obrovský ostrov vryl hluboko do paměti. Noumea, La Foa, Bourail, Madeleine, Ouano. A také niklové doly v Goro. Inu, mnoho krásných koutů světa má také svá temná zákoutí. Jednodenní výlet na Ile des Pins byl hezký zážitek, ale další den na Ouvea Lalo mě připravil na mnohem lepší. Z ničeho nic se objevil milý protestantský starší Simona, který mě cestou vyzvedl a umožnil mi strávit krásný den s jeho rodinou… a velmi se mu ulevilo, když slyšel, že jsem Čech (dokonce se zmínil něco o fotbale) a ne Francouz. Někdy je lepší držet se od politiky dál.
