Od léta 2008 do začátku roku 2009 jsem strávil více než sedm měsíců v jižním Pacifiku. Jak a přes koho jsem se tam dostal ze svého domova ve střední Evropě, to je příběh sám o sobě. Každopádně jednoho krásného červencového odpoledne roku 2008 jsem přistál na ostrově Wallis, kde na mě čekali místní přátelé. Od té doby mi tato malá tečka na mapě mezi Fidži a Samoou přirostla k srdci. A když říkám tečka, myslím tím opravdu malý ostrov. Bez své nádherné laguny má Wallis rozlohu asi 14 krát 10 kilometrů, takže ho snadno obejdete za jediný den, což jsem jednoho dne s přáteli udělal.
Většinu času jsem strávil v misiích Lano a Sofala na severu ostrova. Buď se sestrami misionářské rodiny Donum Dei, nebo se staršími sestrami maristkami, mými místními “babičkami”… a hlavně s mladými chlapci a děvčaty z misionářského internátu. Podělil jsem se s nimi o své počítačové znalosti a oni mě na oplátku naučili svůj jazyk a mnoho dalších krásných věcí, které lze najít jen v Tichomoří. Dokonalá výměna. Po všech těch měsících jsem vybojoval a vyhrál jazykovou bitvu s místním jazykem zvaným walliský - faka’uvea. Je to velmi krásný a nepříliš složitý jazyk, jen se velmi liší gramatikou od toho, na co jsem byl zvyklý v indoevropských jazycích. Pro svou osobní potřebu jsem vytvořil pravděpodobně první existující český slovník walliského jazyka a později jsem vytvořil jeho francouzsko-waliskou verzi. Slovník si můžete prohlédnout tady na mých webových stránkách.
Na Wallisu jsem strávil pravděpodobně jedny z nejlepších měsíců svého života, a to rozhodně ne proto, že je to “tropický ráj”. Bohužel to není pravda z mnoha důvodů… ale to mi nevadí. Určitě se tam vrátím, kdykoli budu mít příležitost. Myslím, že jsem tam během doby, kterou jsem tam strávil, zapustil kořeny … a když jsem odjížděl, část těchto kořenů zůstala v červené ostrovní půdě Tichého oceánu.
